Obrana proti spekulantům s dluhy
Lidé mohou na spekulanty s dluhy namířit jejich vlastní zbraň
Lidé zaskočeni platebním rozkazem v obálce se zeleným pruhem, který na soud podali překupníci s dluhy, vydělávající na stovkových zapomenutých složenkách celkově desítky miliónů, se proti nim mohou bránit jejich vlastní zbraní.
Touto zbraní je pomoc advokáta, jenž jejich případ převezme i zdarma, neboť může vydělat právě na přemrštěných nákladech řízení, jež se přiznávají (pouze) právnímu zastoupení vítězné strany.
Když se lidé zastupovat nenechají, a tak jim náklady řízení nepřísluší, i když vyhrají, a inkasní firmy tak neriskují, že by musely platit ony tuto odměnu, se kterou jako vysokým ziskem kalkulují pro sebe – a zažalují věc klidně znovu, i když žalobu před časem stáhli.
Jsou-li žalovaní dlužníci přesvědčeni, že je pohledávka promlčená, což je ve většině případů po třech letech, nebo mají-li důkaz, že částku ve skutečnosti zaplatili či vznikla pochybně, měli by si vzít určitě advokáta a ten snadno určí, jakou mají šanci překupníkům čelit. Buď doporučí zaplatit, nebo podá odpor, a to formálně přesně tak, jak se má. Tím platební rozkaz zanikne a poté podá do 15 dnů k němu vysvětlení, proč je žaloba neodůvodněná.
„Jestliže si ale dlužník advokáta nevezme, pak vymahačská firma kromě soudního poplatku nic neriskuje, že by tratila. Na soud podá žádost o zpětvzetí žaloby, soud případ zastaví a firmě nic nebrání v tom, aby žalobu po čase podala znovu. Takhle si s člověkem může v podstatě hrát donekonečna. Proti spekulantům je nutné vytáhnout jejich vlastní zbraně,“ řekl právu právník Rostislav Kovář ze stránek Poradnaveritele.cz.
A tou je právě advokát. „Ať již pak vymahač vezme žalobu zpět, nebo nechá proběhnout řízení, bude muset osobě, po které soudně vymáhal promlčenou pohledávku, uhradit náklady právního zastoupení,“ dodal právník Miloslav Blahovec.
Advokáti se chopí obrany zdarma
Každý advokát se podle něho jistě rád ujme takového případu, protože pokud je pohledávka skutečně promlčená, tak se takový případ prakticky nedá prohrát. „V případě uplatnění námitky promlčení lze skutečně pouze ve výjimečných případech tuto námitku zvrátit s tím, že to odporuje dobrým mravům,“ upozornil Blahovec.
Pokud se člověk nechá zastoupit právníkem, je riziko ztráty pro vymahače citelnější. „Při zastavení řízení soud přiznává náklady řízení protistraně – v tomto případě dlužníkovi, který je zastoupený advokátem, a to v té výši, kterou požadují i vymahači – v případě drobných dluhů se jedná nejčastěji o částky kolem sedmi tisíc korun,“ potvrdil Kovář.
Lidé ale dělají chybu, že odpor sice sami napíší, ale omylem tam zadají špatné údaje, nebo ho zcela nesmyslně pošlou žalobci, a ne na soud, čímž promarní patnáctidenní lhůtu, a kvůli prkotině jdou do exekuce, kde zaplatí patnáct tisíc i kvůli třicetikorunovému poplatku.
S advokátem v zádech se jim takové přešlapy stát nemohou a mají vyrovnanější pozici.
Překupnické firmy už navíc nemají své zisky z malých pohledávek tak automaticky jisté jako dříve, než na to Právo začalo od loňského dubna opakovaně poukazovat.
Jak Právo nyní zjišťuje, přibývá počet soudců, a to i těch z vyšších instancí, kteří sice logicky zastávají postoj, že dluhy se musí platit, ale nelíbí se jim, že ke třiceti korunám dluhu nebo k pětistovce mají lidé platit navíc 6500 korun a v exekuci patnáct. Jinými slovy, že z nákladů řízení se udělal miliardový byznys, navíc s pochybným zdaňováním, jemuž dělá potřebnou kancelář justice.
Snaží se tlačit na soudce
Čím dál více soudců tedy posuzuje už hromadné podání platebních rozkazů případ od případu, jak skutečně náročné bylo dlužníky zažalovat, a stává se, že překupníkům přiznají k úhradě jen samotný dluh a soudní poplatek, nikoli však náklady řízení.
Firmy advokátů, které si najímají na bagatelní pohledávky další advokáty, tedy již předem nevědí, jak se který soud a soudce k věci postaví, takže tento donedávna jistý byznys se stává ruletou.
Nedávno to došlo už tak daleko, že dvě z těchto vyhlášených firem vyzvaly vedení okresního soudu, aby s nimi jednal o zjednodušení administrativních procesů. Sešlo se tam přes deset soudců a po hodinovém jednání si s úžasem vyslechli prostý dotaz těchto byznysmenů, jejichž podniky bývají často registrovány v daňových rájích:
„Existuje něco, cokoliv, co by mohlo zvrátit váš postoj k přiznávání nákladů řízení u bagatelních pohledávek?“
Soudci se tak v celé republice dostávají do nenápadného, ale o to vytrvalejšího tlaku těchto překupníků s malými dluhy a některých inkasních agentur, aby odměny přiznávali jako dříve.Jindřich Ginter, Právo
23. 02. 2012 00:00