Kvalita potravin - jak se orientovat?
Jak se má spotřebitel orientovat ve složitém systému regulace potravin, který není přehledný ani pro odborníka, a jak si má vybírat kvalitu?
Jako odpověď zde uvádíme několik základních principů, které má spotřebitel k dispozici, protože potraviny si (samozřejmě kromě ceny) vybíráme:
a) na základě zkušenosti s daným výrobkem či značkou, a to podle senzorického posouzení vzhledu, chuti, vůně, textury atd. Příkladem může být např. pečivo, káva, čaj apod.
b) podle třídy jakosti, i když se toto označení zcela běžně nepoužívá. Příkladem může být např. ovoce, zelenina apod.
c) podle informací o složení, kterými musí být "vybavena" každá potravina s výjimkou jednodruhových potravin. Za slovem "složení" přitom následuje výčet všech složek obsažených v potravině, a to v sestupném pořadí, a složka, která je uvedena v názvu výrobku, musí být vyjádřena vždy i množstvím. Příkladem zde můžeme uvést i následující označení potravin jako je:
- obsah významné složky - příkladem může být např. množství ovocné složky v džemu, procento kakaa v čokoládě, obsah vody ve zmrazených rybách apod.,
- použití přídatných látek (É-čka), použití konzervačních prostředků (např. u nealko nápojů, lahůdkářských výrobků apod.), zahušťovadel (např. u jogurtů) a umělých barviv (např. u nealko nápojů) a
- způsob zpracování jako jsou např. teplotní režimy (čerstvé mléko-pasterované mléko-UHT mléko), délka doby skladování (čerstvé máslo-máslo-stolní máslo) a jako jsou i rozdílné způsoby zpracování (čerstvé ryby-zmrazené ryby-rybí konzervy) nebo použité technologie (ošetření ionizací; zpracování obsah GMO) apod.
d) podle výživových (nutričních) tvrzení, které uvádí, že potravina má pro nás určité prospěšné výživové vlastnosti, které poskytuje ve snížené nebo ve zvýšené míře, anebo naopak, které vůbec neobsahuje, a to buď pro oblast energetické hodnoty nebo pro obsah živin a jiných látek (příkladem mohou být potraviny kupř. s nízkým obsahem tuku, bez lepku apod.) a také
e) podle zdravotních tvrzení, které uvádí nebo naznačují, že existuje souvislost mezi danou potravinou či její některou složkou a zdravím. To se týká zejména doplňků stravy a každé takové tvrzení musí být vědecky doložené a schválené Evropskou komisí. Sdružení českých spotřebitelů ovšem zastává názor, že většina zdravotních tvrzení u potravin na našem trhu těmto podmínkám nevyhovuje a tudíž je na našem trhu nelegálně - viz také naše stránky k tématu zde.
Pro mnohé spotřebitele má význam i označení země výroby nebo země původu, což u většiny potravin ale není povinné, protože výrobce v dané zemi obvykle nemusí původ suroviny uvádět.
A mezi nejkontroverznější způsoby rozhodování spotřebitelů patří u potravin značky kvality. Je jich totiž téměř nepřeberné množství a pouze značce KLASA a CZECH MADE se podařilo vybudovat určitý stupeň kredibility. V tom prvním případě ovšem díky mohutným státním subvencím, a v tom druhém (byť byla vybudována na transparentním základě i za účasti nezávislé třetí strany pro posuzování) již není prakticky videtelná. O to více bohužel u nás existuje dalších značek kvality, z nichž mnohé si jen hrají na to, že pro spotřebitele deklarují, pokud jde o kvalitu potravin, nějakou přidanou hodnotu.
Potravinářské značení zahrnuje také některé povinné způsoby varování, a to zejména ve vztahu k možným alergickým reakcím citlivých jedinců. V naprosté většině - zdůrazňujeme v naprosté většině - tyto informace však nemají nic společného s bezpečností (nebo nebezpečností) dané potraviny nebo její složky. Vždy se tak jedná jen o prostou informovanost spotřebitele o daném výrobku, aby se mohl lépe rozhodnout, a jako příklady zde můžeme uvést i následující potravinová označení:
- uvedení přídatné látky není varováním před nebezpečným Éčkem, ale prostou informací, že Éčko použito bylo, a spotřebitel se tak může rozhodnout zakoupit i jiný výrobek, pokud takový výrobek je, a obdobně i
- uvedení použití složky GMO není varováním před nebezpečným GMO, ale prostou informací, že taková složka byla použita a spotřebitel se opět může rozhodnout zakoupit si jiný výrobek (toto pak obdobně platí i pro použití technologií ionizačního záření a další technologie).
Spotřebitel však často tyto informace jako varování vnímá a koupi takových výrobků se - zbytečně - vyhýbá. Odkazujeme zde proto i na naše publikace, které se kvalitou potravin zabývají a které spotřebiteli osvětlují i podstatu některých technologií - viz zde.